Rotunda sv. Petra a Pavla je národní kulturní památka. Románská stavba vznikla zřejmě ve druhé polovině 10. století za vlády jednoho ze tří císařů Svaté říše římské. Postavena byla z řádkovaného křemencového zdiva a vápenné malty. Nebyla nikdy zaklenuta. Valenou románskou klenbou dostala jen apsida. Rotunda měla s největší pravděpodobností strop z dřevěných trámů a střechu ze šindelů.
Rotunda v počátcích
Rotunda byla několikrát přestavována a zachován byl jen původní tvar. V roce 1421 začala chátrat. V dalším století se zřejmě zdivo zřítilo, zůstala jen apsida a část přilehlých zdí. Město bylo královským majetkem, ale s Radyní a Hůrkou bylo zastavováno šlechticům. Po roce 1561 panství koupili Kokořovci z Kokořova od Štemberků, jenž majetek získali před 25 lety od krále Ferdinanda I. a obnovili rotundu v původním tvaru. Románský portál nahradil renesanční bosovaný a podlahu červené pálené dlaždice. Rotundu přesvětili na kostel sv. Petra a Pavla.
Vývoj Rotundy
V období baroka došlo ke zvětšení oken. Roku 1785 byla dle císařského nařízení jako církevní stavba určena ke zboření. Zachránila ji dražba v roce 1788. Začalo se s opravami silnic a bylo třeba nalámat kámen v místním kamenolomu. Rotunda se v letech 1790 až 1830 stala skladištěm střelného prachu. V 19. století měla stále na střeše barokní vížku. V roce 1920 ji koupilo město za podpory místní i plzeňské kulturní veřejnosti. V roce 1924 byla v péči města i státu opravena a na vrcholu zůstal železný kříž z 19. století.
Archeologický průzkum rotundy
Průzkumy proběhly v roce 1860, v letech 1906 až 1909, pak 1920 až 1926 a 1972. Generální oprava proběhla v roce 1975. Okna byla zasklena pevnostním sklem a podlaha byla osazena kopiemi původních dlaždic s Neronem a gryfy. Rotunda dostala nový strop, dveře pobité měděným plechem, břidlicovou střechu a místo železného kříže symbol čtyř spojených slovanských sekyrek. Z původního vybavení byl sestaven renesanční oltářní stůl. V roce 1993 zde byla nainstalována výstava kopií archeologických nálezů a nákres hradiště. I přes přestavbu jde o nejstarší dochovanou architektonickou památku tohoto typu u nás. Jde o příklad vývoje sakrálních staveb centrálního charakteru propojený se středověkým hradištěm.
